240px-Diamond warning sign (Vienna Convention style).svg.png Content of this wiki is DEPRECATED 240px-Diamond warning sign (Vienna Convention style).svg.png

Petřínská zahrada

Z old-wiki.siliconhill.cz
Verze z 13. 3. 2006, 01:39; Medvidek (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

http://www.pis.cz/c/page.php?menu_item=1090&page_id=257&prague=2875

Vrch Petřín nad Vltavou mezi Malou Stranou a Strahovem patří mezi nejrozsáhlejší zelené plochy města, jejichž nejvyšší nadmořská výška dosahuje 320 - 328 m. První písemná zpráva o něm pochází z roku 1108, kdy byli na zdejším popravišti stínáni poslední Vršovci. Tehdy zde byl hluboký les táhnoucí se až k Bílé Hoře. Název Petřín byl patrně použit až v 17. století, je odvozen možná z latinského slova petrus (skály). Původní název byl německý - Laurenzberg - podle kaple sv. Vavřince (Laurenze), postavené zde na přelomu 10. století. Ve středověku začal les ustupovat vinicím a hospodářsky obdělávaným plochám. Ve 14. st. zde Karel IV. nechal postavit Hladovou zeď. Její délka je 1178 m, výška 7,5 - 8 m, průměrná šíře 170 cm. Podle jednoho vysvětlení chtěl dát hladovějícím občanům v době neúrody práci, patrně však šlo o to, aby Malá Strana dostala nové opevnění. Od r. 1980 se v etapách provádějí rozsáhlé opravy značně poničené Hladové zdi se snahou navrátit jí původní podobu. Romantická vyhlídka Citadela z minulého století již opět slouží svému účelu. V petřínských svazích odedávna vyvěralo množství pramenů, a tak zde byl kdysi vybudován vodovod. Šlo o soustavu štol, která sváděla vodu k Strahovskému klášteru, na Pohořelec i na Malou Stranu. Štoly byly několikrát rekonstruovány. V roce 1965 voda, která neustále podemílala Petřín, zavinila dokonce sesuv kolejí lanovky a další škody. Po rekonstrukci a dobudování štol odvádějí se petřínské prameny sedmnácti štolami do Vltavy.

Jak šla staletí, byl vrch Petřína rozdělen na několik zahrad, jejichž zkultivování spadá převážně do 30. let 19. st. Největší z nich Kinského sady byly založeny vně hradeb a tvoří tedy samostatný celek. Jednotlivé zahrady Petřína jsou: Lobkovická zahrada, Nebozízek, Růžový sad, park U rozhledny a Seminářská zahrada. Terasovitě řešená Lobkovická zahrada je z nich nejstarší, patří k Lobkovickému paláci, v němž sídlí velvyslanectví Spolkové republiky Německo, a není veřejně přístupná.

Zahrada Nebozízek se nachází mezi Újezdem, Hladovou zdí a lanovou dráhou. Táhne se od úpatí kopce až na vrchol k horní stanici lanovky. Má rozlohu 8 ha. Název pochází od názvu vinice zvané už v 15. st. Nebozez. Pozdější ovocný sad odkoupila Pražská obec, částečně zahradně upravila dle projektu arch. Jiřího Braula a veřejnosti zpřístupnila v r. 1842. Rozsáhlá přeměna na městský park proběhla podle plánu zahradního architekta Františka Thomayera u příležitosti pořádání Jubilejní výstavy a výstavby lanovky r. 1891. Koncem 19. st. byla ve spodní části vystavena budova malostranského Sokola. Ve 20. st. byl park rozšířen o tzv. Jiřinkový sad upravený na místě újezdských kasáren, kde se narodil Jan Neruda. V souvislosti s rekonstrukcí klasicistní a později novodobě upravené restaurace Nebozízek v 90. letech 20. století byly nově upraveny i okolní sady zahradními architekty Zdenkem Sendlerem a Václavem Babkou.

Z další sochařské výzdoby je nejznámější pomník básníka Karla Hynka Máchy, vytvořený r.1911 podle návrhu Antonína Balšánka Josefem Václavem Myslbekem. Cestou k vrchu stojí pomník skladatele Vítězslava Nováka od Josefa Gočára a Jana Kodeta z r.1950 a v horní části zahrady nad vyhlídkovou cestou byl již v r. 1896 postaven pomník ze žuly a mramoru u příležitosti nedožitých sedmdesátin českého vlastence a mecenáše Vojty Náprstka s textem: "Na památku pohoštění, jež poskytoval Vojta Náprstek v letech 1865 - 1883 mládeži škol pražských". Pomník podle návrhu Josefa Fanty byl postaven na podnět Amerického klubu českých dam, který působil v domě U Halánků, zejména Žofie Podlipské. V horní části zahrady jsou pískovcové skály a několik vyhlídek na město.

Růžový sad neboli rozarium o výměře 5,6 ha se rozkládá na náhorní plošině vrchu Petřína a je ohraničen obvodovou zdí barokního opevnění města ze 17. - 18. st. podle projektu Innocenta Contiho a Hladovou zdí z let 1360 - 62. V roce 1932 - 1934 vzniklo rozarium jako nejmladší petřínská zahradní úprava na místě dříve vojenských pozemků podle projektu arch. J. Kumpána. Růžový sad má tři části: rozárium ve tvaru otevřeného vějíře, rozárium kruhové a parterový prostor se stříhanými habrovými stěnami. Park zdobí sousoší Rozum a cit od Ladislava Šalouna. V letech 1935 - 37 vznikla na baště č. 4 již na druhé straně zdi tzv. Květnice - trvalková zahrada podle návrhu arch. Z. Profouse. Na navážku o ploše 1600 m2 zde bylo vysazeno přes 3 000 trvalek a cibulovin. Květnice je ozdobena jezírkem se sochami Vodníka a Rusalky od ak. sochaře Viléma Amorta.

Kolem petřínské rozhledny uvnitř hradeb mezi zahradami Velkou strahovskou, Lobkovickou, Seminářskou a Růžovým sadem je park U rozhledny. Zaujímá 2,5 ha na náhorní plošině Petřína. Park byl upraven z iniciativy purkrabího hraběte Karla Chotka po r.1836 podle návrhu Jiřího Braula. V letech 1933 - 37 došlo při úpravách parku k propojení se Seminářskou zahradou, zeď zahrady Strahovské byla zbourána až v 70. letech 20. stol. Ústředním bodem parku je dnes Petřínská rozhledna postavená u příležitosti Jubilejní výstavy v r. 1891. Dříve byl prostor znám jako poutní místo u původně románské, později goticky přestavěné kaple sv. Vavřince. V baroku zde byl vystavěn podle plánu Ignáce Palliardiho kostel sv.Vavřince (dnes starokatolický), kaple Božího hrobu (1737), kaple Kalvárie (1735) a 14 zastavení Křížové cesty, které byly v r. 1836 nahrazeny novými podle návrhu Josefa Krannera s malbami od Josef Führicha. V 90. letech byly obnoveny malby jednotlivých kaplí i sgrafita od Mikoláše Alše na průčelí Kalvárie. Od r. 1891 zde stojí zrcadlové Bludiště, bývalý pavilon Klubu českých turistů z Jubilejní výstavy, s panoramatickým obrazem Pražanů bojujících se Švédy na Karlově mostě. Po trase Křížové cesty lze sejít do Strahovské zahrady.

Seminářská zahrada (původně Gryspekovská) se stala v 1. pol. 17. století klášterní zahradou řádu karmelitánů u Panny Marie Vítězné. Ti též vytesali jeskyňky v pískovcových skalách v nejhořejší části. Po zrušení kláštera v roce 1784 byla proměněna v zahradu arcibiskupského semináře (tehdy v Klementinu). V letech 1912 - 14 zde byl vysazen velký počet ovocných stromů, plán rekonstrukce provedl Svatopluk Mocker. V roce 1927 zahradu koupila obec pražská, byly odbourány obvodové zdi a 1.5.1930 byla otevřena veřejnosti. V seminářské zahradě roste cca 2 100 ovocných stromů a 150 zákrsků. Jedna hrušeň údajně pamatuje Jana Nerudu, který se narodil nedaleko ve zrušených újezdských kasárnách. Proto v dolní části zahrady poblíž lanové dráhy stojí jeho bronzový pomník z roku 1970 od Jana Simoty. Nedaleko je bronzová fontána s plastikami chlapců.

Jmenné prostory

Varianty
Akce