.svg.png){kind=small}
Astronomicko-kosmonautická setkání
m |
(→Abstrakt přednášky Kosmické stanice aneb „Od Saljutů po ISS“) |
||
| Řádka 21: | Řádka 21: | ||
V letošním roce jsme oslavili 35. výročí od vypuštění první orbitální kosmické stanice na světě, ruského Saljtutu. Ten byl na oběžnou dráhu vypuštěn 19. dubna 1971, z kosmodromu Bajkonur, pomocí nosné rakety Proton. Do roku 1982 bylo vypuštěno celkem sedm těchto stanic, z nichž některé plnily vědecké úkoly, jiné zase sloužily k čistě vojenským účelům. Na palubě Saljutu 6 strávil, v roce 1978, téměř jeden týden i první a zatím poslední český kosmonaut Vladimír Remek. | V letošním roce jsme oslavili 35. výročí od vypuštění první orbitální kosmické stanice na světě, ruského Saljtutu. Ten byl na oběžnou dráhu vypuštěn 19. dubna 1971, z kosmodromu Bajkonur, pomocí nosné rakety Proton. Do roku 1982 bylo vypuštěno celkem sedm těchto stanic, z nichž některé plnily vědecké úkoly, jiné zase sloužily k čistě vojenským účelům. Na palubě Saljutu 6 strávil, v roce 1978, téměř jeden týden i první a zatím poslední český kosmonaut Vladimír Remek. | ||
| + | [[Soubor:Iss.jpg|popisek]] | ||
V polovině osmdesátých let se schylovalo k vypuštění většího orbitálního komplexu, který později dostal jméno Mir. Ten se skládal z několika modulů, které byly postupně vynášeny na oběžnou dráhu kolem Země. Na palubě Miru se v průběhu patnácti let vystřídalo celkem 104 kosmonautů a astronautů, kteří hlavně v pozdějších letech zažili několik horkých chvil, které hraničily až s katastrofou. Symbol a chlouba ruské kosmonautiky zanikl při řízeném průletu atmosférou 23. března 2001. | V polovině osmdesátých let se schylovalo k vypuštění většího orbitálního komplexu, který později dostal jméno Mir. Ten se skládal z několika modulů, které byly postupně vynášeny na oběžnou dráhu kolem Země. Na palubě Miru se v průběhu patnácti let vystřídalo celkem 104 kosmonautů a astronautů, kteří hlavně v pozdějších letech zažili několik horkých chvil, které hraničily až s katastrofou. Symbol a chlouba ruské kosmonautiky zanikl při řízeném průletu atmosférou 23. března 2001. | ||
Verze z 6. 11. 2006, 20:09
Základní informace
Astronomicko-kosmonautická setkání budou sestávat z přednášek a následné moderované besedy. Přednášky budou balancovat mezi populárním a odborným pojetím v závislosti na rozsahu a obtížnosti problematiky. Případným dotazům, připomínkám, úvahám apod. bude po skončení přednášky věnována beseda, na která se přednášející pokusí uspokojit všechny dotazy z řad posluchačů. Délka příspěvku se bude pohybovat kolem 1:30 hodiny, délka besedy závisí na aktivitě posluchačů a prostočasovým :o) možnostem místnosti. Není ale problém se přesunout do jednoho z mnoha výčepních prostor na Strahově a pokračovat tam.
První schůzka
- Místo konání: Strahov, blok 7, místnost klubovna SH
- Datum: 15. listopad 2006
- Čas: 20:00 až cca 22:00
- Náplň: organizační záležitosti, přednáška Kosmické stanice aneb „Od Saljutů po ISS“
- Přednáší: Václavík Michal
Abstrakt přednášky Kosmické stanice aneb „Od Saljutů po ISS“
V letošním roce jsme oslavili 35. výročí od vypuštění první orbitální kosmické stanice na světě, ruského Saljtutu. Ten byl na oběžnou dráhu vypuštěn 19. dubna 1971, z kosmodromu Bajkonur, pomocí nosné rakety Proton. Do roku 1982 bylo vypuštěno celkem sedm těchto stanic, z nichž některé plnily vědecké úkoly, jiné zase sloužily k čistě vojenským účelům. Na palubě Saljutu 6 strávil, v roce 1978, téměř jeden týden i první a zatím poslední český kosmonaut Vladimír Remek.
V polovině osmdesátých let se schylovalo k vypuštění většího orbitálního komplexu, který později dostal jméno Mir. Ten se skládal z několika modulů, které byly postupně vynášeny na oběžnou dráhu kolem Země. Na palubě Miru se v průběhu patnácti let vystřídalo celkem 104 kosmonautů a astronautů, kteří hlavně v pozdějších letech zažili několik horkých chvil, které hraničily až s katastrofou. Symbol a chlouba ruské kosmonautiky zanikl při řízeném průletu atmosférou 23. března 2001.
Amerika se v 60. letech plně soustředila na projekt přistání lidí na Měsíci a zůstala tak pozadu za Sovětským svazem při budování kosmických stanic. Až v roce 1973 Američané vypustili svoji první kosmickou stanici pod názvem Skylab. Poslední (třetí) posádka opustila stanici 8. února 1974. Poté byla stanice navedena na vyšší oběžnou dráhu, aby se prodloužila její životnost. I to však bylo málo, protože první let amerického raketoplánu byl několikrát odložen. Kosmickou stanici Skylab se tak nepodařilo zachránit a zanikla při neřízeném sestupu atmosférou 11. července 1979.
V současné době nám nad hlavami létá Mezinárodní kosmická stanice ISS, která je společným dílem Spojených státu amerických, Ruska a několika dalších zemí. S její stavbou se počítalo již na sklonku 80. let pod názvem Freedom, později Alpha. První modul ISS byl vypuštěn 20. listopadu 1998, v průběhu následujících let postupně přibývalo další vybavení stanice. V únoru roku 2003 došlo k tragické havárii raketoplánu Columbia a plány na vybudování mohutné stanice byly v ohrožení. Nakonec se našlo řešení v podobě pouze dvoučlenných tzv. udržovacích posádek. Tento „nouzový stav“ byl ukončen letos v červenci, kdy byla stálá posádka stanice rozšířena na 3 členy. V následujících čtyřech letech by měla být Mezinárodní kosmická stanice ISS dokončena a její paluba by se měla stát domovem až pro 7 členů posádky.
